26.6.2021
Jaká malá jsem chtěla být veterinářkou. Jako větší, už na víceletém gymplu, mě hodně bavil dějepis a po knihách z časů středověku jsem se mohla utlouct. Jenže už tenkrát mi bylo jasný, že v historii moc peněz nevydělám, nehledě na perspektivu povolání 😁 (pardon za vtip).
A tak jsem si historii nechala jen jako koníčka. No a někdy už ve druháku mi bylo jasný, že po gymplu půjdu technickým směrem. Maturita z matiky a fyziky a pak v říjnu nástup na Fakultu strojní ČVUT. A v hlavě sen, že budu dělat letadla.
Sen s letadly mě držel už na gymplu, ale pak hned v prvním semestru na strojárně přišel předmět Základy technologií a v něm svařování.
No a hned po prvním vkročení na svařovnu jsem věděla, že tohle je to ono 😍. Prostě, když ti něco voní, tak je to asi to správné 😁.
A pak se v systému s předměty objevil volitelný předmět s názvem Svařování v praxi. Bez ostychu říkám, že se jednalo o bezkonkurečně nejlepší předmět na mé alma máter. Spočíval v tom, že jsem se oblékli do pracovního, nasadili na hlavy kukly a hodinu a půl týdně řádili s elektrodou ve svařovacích boxech.
Absolvovala jsem ho 2x.
Ve čtrťáku jsem si v rámci zimního zkouškového udělala základní kurz na svařování nerezu TIGem (do toho jsem stihla jako jediná v předtermínu udělat nejtěžší zkoušku) a v posledním semestru začala chodit na kurz pro Mezinárodní svářečské inženýry.
Perlička na závěr
Když jsme byli s bratrem na gymplu, řekla nám naše máma, že nám chybí v rodině právník a doktor, ale že to nechá na nás, jak si to rozdělíme. Já mám vystudovanou strojařinu a bratr se zabývá robotikou… držím mamce palce, aby jí to vyšlo alespoň s vnoučaty 😁😁.
